Stanovit radon v ovzduší je poměrně snadné, aby však změřená hodnota byla dostatečně objektivní, nelze měřit okamžitý stav (ten se velmi rychle mění), ale průměrnou hodnotu. Nejlépe za jeden rok. Většinou však nelze tak dlouho čekat.
Schválená metodika vychází z nejkratší doby měření jeden týden. Proto jsou na dobu jednoho týdne v měřeném objektu umístěna měřidla (nejčastěji elektretový systém s měřidly podobnými krabičce od jogurtu) a z jejich údajů lze usoudit na obsah radonu v domě.
Pokud výsledek není uspokojivý, různými postupy lze obsah radonu snížit: nejsnazší a nejrychlejší je zvýšit větrání, ostatní postupy jsou složitější a nákladnější.
Měřením radiace u stěn lze vyloučit přítomnost stavebních materiálů s vysokým obsahem přírodních rádio-neuklidů.
Vhodnou izolací lze zamezit přístup radonu z půdy do stavěného domu. Aby izolace byla účinná, ale nebyla zbytečně drahá, je zapotřebí znát stav radonu v zemi. V jednoduchém případě lze dostatečně objektivní výsledek získat změřením obsahu radonu ve vzduchu z podloží v patnácti bodech (z patnácti sond z hloubky asi 80 cm) a z propustnosti základové půdy v místě založení stavby. Pokud bude objekt rozsáhlý nebo pokud bude založení hluboké, je postup úměrně složitější.
Proto je vhodnější znát skutečný stav před stavbou a konstrukci přizpůsobit místu, než z hotové stavby složitě odstraňovat radon.